Vzpomínky na dětství mám pevně spojeny s několika zajímavými stromy a zahradami, které ovlivnily mou duši a mysl.
S rodiči jsme žili v Praze v domě, ke kterému patřila malá zahrada. Nad strání se skalkou rostla na šikmo stará bezinka, můj nejoblíbenější strom, na který jsem lezla, milovala jeho vůni a v jehož větvích jsem prožívala různá dobrodružství.
Druhým stromem byla stará třešeň v zahradě u pronajaté chalupy na Šumavě. I její větve mne lákaly do výšin a její sladké plody byly nejlepší na světě. V zahradě rostla i malá višeň v těsném společenství s angreštem a báječná letní jablůňka. Ovocných stromů tam bylo ještě víc, ale tyto tři byly mé nejoblíbenější.
V poslední zahradě mého dětství bylo hodně ovocných stromů, nejvíc mi utkvěly v paměti dlouhé záhony starých, voňavých růží, které kvetly jednou do roka. Zahrada byla krom toho osázena množstvím rybízů, jahod a květin. Nabízela smyslům bohatství nejrůznějších plodů, chutí, vůní a barev.
Snad pro své zážitky z dětství jsem vždy toužila po vlastním domě se zahradou. Mým snem však nebyl samotný dům, ale zahrada plná ovoce, květin, zeleniny, motýlů, včel a ptáků. Sen se stal v roce 2009 skutečností. Koupili jsme dům na Vysočině a po několika měsících jsme se z velkoměsta odstěhovali na venkov.
Tím skončila minulost spojená s městem a začal náš život v přírodě i budování vysněné zahrady.
Se zanedbanou zahradou jsme získali i vzrostlé ovocné stromy a dvě téměř stoleté lípy s velmi zajímavou historií. Ostatně naše lípy jsou nejen krásné, ale daly jméno i Jirkově dílně, kterou si zde vybudoval – Lipová truhlárna.
Stromy pro mne i Jirku hodně znamenají a jsme rádi, že jsme zahradu nemuseli budovat od úplného počátku na holém pozemku. Jejich přítomnost sice svým způsobem omezila některé tvůrčí možnosti při proměně části zahrady, ale na druhou stranu nemusíme čekat, až stromy začnou rodit ovoce.
Zahrada prochází postupnými změnami. Již první jaro přineslo nové květiny – většinou dary sousedek a návštěv, což je důvod, že některé rostliny neznám jménem. V létě jsme vybudovali mimo jiné jezírko. Na podzim přišla na řadu výsadba rybízů, malin, aronií a zimolezů kamčatských.
Druhé jaro započalo vybudováním malé terásky – zeleninového záhonu, pod jehož zídkou je bylinkový záhonek. Pokračovalo osázením jezírka, výsadbou trvalek a skončilo mohutným sázením na podzim, kdy jsem během pár dní zasadila téměř sto sazenic – opět bobuloviny, ovocné stromky a keře do živého plotu. Mimo to jsme na podzim vytvořili a osázeli zelenou střechu na garáži.
I třetí rok – 2011 byl ve znamení sázení keřů a stromků, jen v menší míře než rok předchozí. Hlavním počinem však bylo jarní vybudování vysokého záhonu a "kačáku" – nádrže pro kachny. V průběhu léta jsme prošli certifikací zahrady a na podzim převzali plaketu Ukázková přírodní zahrada.
Zahrada se postupně vyvíjí, tak jako se vyvíjí můj pohled na ni. Vím, že jsem na počátku a že hotová nemůže být nikdy. Důležitý je však pocit – je v ní příjemně a je v ní klid. Snad se v ní bude líbit i všem návštěvníkům.