Zima je nejvhodnějším časem pro studium odborné literatury a plánování prací na zahradě. I já jsem pilně četla – knihu Zahrada k nakousnutí – permakultura podle Seppa Holzera. Jde o nesmírně inspirativní knihu. Nejvíc se mi asi líbilo budování vysokého záhonu a jeho využití.
Vzhledem k malé ploše zeleninových záhonů jsem si řekla, že si jeden takový pěkný, vysoký záhon vybudujeme. Jirka nic nenamítal – asi zmíněnou knihu nečetl pozorně, a tak jsem na jaře roku 2011 vytýčila tvar záhonu a počala odrýpávat drny. Po nich jsem zaryla hlouběji a postupně vytvořila téměř celý základ záhonu. Když už mé bolavé tělo odmítalo poslušnost – shodou okolností v době, kdy dorazil na pár dní syn na výpomoc při těžších pracích, předala jsem rýč a lopatu silným mužům, kteří základ dotvořili.
Nyní přišla na řadu fáze naplnění záhonu organickým materiálem. Větve, které jsme měli připravené, zmizely na dně jámy. V tu chvíli se Jirka překonal, připoměl Seppův postup budování vysokého záhonu a obětoval několik klád palivového dřeva. Pohled na pyramidu z kmenů byl hned veselejší. Do organického jádra jsme ještě doplnili spoustu drobného materiálu, ten pokryli obrácenými drny a zasypali hlínou.
A je to! Jen Jirka s Tomem vykřikovali, že další vysoký záhon již ručně nebudují. Prý si mám objednat bagr a dostatek dřeva na výplň. Pravda je, že Sepp vysoké záhony na svém mnohahektarovém pozemku nebuduje ručně, ale za pomoci techniky.
I když bylo vybudování záhonu fyzicky náročné, jsem ráda, že jsme se do něj pustili. Záhon jsem osila a osázela dýněmi, divokými rajčaty, brokolicí, kukuřicí, slunečnicí, svazenkou, měsíčkem a lichořeřišnicí. Vše krásně rostlo, kvetlo a plodilo – k mé velké radosti.